Jan Petrof je pokračovatelem rodinné tradice, která začala v roce 1864, kdy jeho předek Antonín Petrof sestavil po svých studiích první klavír této značky. V České republice bychom našli jen málo rodin, které po tolik generací rozvíjí a budují firmu, o které bez uzardění můžeme říct, že je doslova národním rodinným stříbrem. Jan Petrof dokázal tohoto ikonického výrobce akustických klavírů a pianin získat zpět pro svou rodinu a úspěšně ho dál rozvíjet.

Jan Petrof je nositelem řady ocenění včetně medaile Za zásluhy III. stupně udělené prezidentem republiky. V listopadu 2018 převzal čestný doktorát v oboru management a Zlatou medaili Univerzity Hradec Králové.

Narodil jste se během druhé světové války - v době, která nebyla jistě snadná pro vaši firmu ani rodinu. Jaké jsou vaše vzpomínky na tuto dobu?

Moje dětství bylo nerozlučně spjato s hodinami strávenými hraním si na pozemcích firmy. Patřila k němu samozřejmě i hra na klavír. Ta se však pro mě stala pouze zábavou, nikoli životní náplní a dnes hraji již pouze pro radost.
Válka firmu samozřejmě poznamenala, ale větší rána přišla až s nástupem komunistického režimu, který nám továrnu znárodnil.

Jak se vám pak žilo se slavným příjmením Petrof?

Bylo to těžké, ale život musel jít dál. Vystudoval jsem Stavební průmyslovou školu v Hradci Králové a následně Vysokou školu ekonomickou. Snadné to nebylo. Musel jsem třeba napsat dopis prezidentovi, aby mi umožnil studium vysoké školy.
 

Petrof 2

Předpokládám, že do vaší bývalé továrny jste se za totality podívat nemohl. Jaké to bylo?

Do naší bývalé fabriky nikdo z rodiny nemohl. Byl to zvláštní pocit. A to hlavně s ohledem na to, že jsem s rodinou u továrny bydlel a měl jsem ji prakticky hned za plotem. Tehdy se jmenovala Československé hudební nástroje. Ale časem jsem si zvykl. Jen když jsem v televizi viděl, že někdo hraje na Petrof, tak jsem si říkal, že jsme zase udělali dobré piano. Avšak nikdy jsem si nepomyslel, že bych se k řemeslu naší rodiny někdy vrátil a pokračoval v tradici.

Ale přeci jen někdo z rodiny se do továrny v té době podíval. Dnes to může vypadat jako humorná historka, ale v normalizačních létech komunismu to veselá příhoda nebyla. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let totiž má tehdy dvanáctiletá dcera Zuzana s kamarádkou vlezla přes plot do továrny. Chtěly se podívat, jak to v areálu vypadá. Jenomže je chytili a bylo to dost nepříjemné.

Po revoluci jste se do továrny vrátil….

Ano tehdejší generální ředitel mě zaměstnal jako obchodního ředitele. Bylo mu jasné, že se skutečným Petrofem po boku, který umí dobře hrát na piano a zná cizí jazyky, bude u zahraničních partnerů sbírat body. Pár let na to jsme získali továrnu zpět do rodiny.

Jak se vám ji podařilo získat zpět?

Rozhodně to nebylo jednoduché. V restituci jsme totiž získali pouze čtyři procenta z celé firmy, která se v průběhu komunistického režimu několikanásobně rozrostla. Trvalo to osm let a rodina se zadlužila, protože na zbytek jsme si museli půjčit. Plně do rukou Petrofů přešla továrna až v roce 2001. Ale stálo to za to. Ve světě už není mnoho firem vyrábějících klavíry, které by stále vedla rodina, která danou firmu založila.
Když jsme firmu získali zpět, dali jsme si za cíl, že se budeme soustředit více na kvalitu než na kvantitu, abychom se vrátili na úroveň před druhou světovou válkou. V té době byl Petrof firma, která měla zvuk, dovážela se do mnoha zemí světa a na jejích nástrojích hráli přední světoví hráči. Ta cesta je samozřejmě dlouhá, ale myslím si, že se to podařilo a že jsme značku vrátili tam, kde byla dřív.

Petrof 4

V dlouhé historii vaší firmy období, kdy ji rodina Petrofů musela znovu dostat zpět na výslunní, však už byla.

Ano a snad proto se umíme s problémy poprat a překonat je. Měli jsme v různých obdobích těžké chvíle. Když to vezmu úplně od začátku, tak v roce 1866 proběhla u Hradce Králové velká prusko-rakouská bitva a to bylo nejtěžší období, protože jsme měli jen pár zaměstnanců, Češi šli na frontu a firma musela na dva roky zavřít. Ale přežila a získala další trhy.

Historie vaší rodiny a firmy je opravdu fascinující. Dodávali jste i na královské dvory.

Ano. S tím se pojí i jedna zajímavost. V roce 1914 firma slavila padesát let a dosáhla třiceti tisíc vyrobených nástrojů. Právě ten třicetitisící byl slavnostně odeslán na Konopiště Františku Ferdinandu d´Este. Za dva týdny následník trůnu s manželkou tragicky zemřel…

Petrof 1

Dnes se díky vám i celé vaší rodině těší značka Petrof zaslouženému renomé doma i v zahraničí. Co vše jste museli po restituci překonat, abyste toho dosáhli?

Asi nejhorší okamžik pro nás nastal v roce 2004, kdy se naši firmu pokusil násilně převzít tehdejší americký obchodní partner. Naštěstí jsme to nedopustili a firma zůstala v rodinných rukách. Velmi mi v tom pomohla má dcera Zuzana Ceralová Petrofová, která do firmy přišla v roce 2000 jako vedoucí propagace a po dvou letech povýšila na obchodní ředitelku. Po roce 2004 jsem jí předal řízení celé firmy a dnes je jednou z nejrespektovanějších manažerek v České republice a sbírá řadu ocenění.

Ve firmě pracuje i vaše druhá dcera.

Ano, dcera Ivana Petrofová vede naše Muzeum Petrof. Muzeum jsme otevřeli v roce 2014, abychom veřejnosti připomínali historii a poctivou řemeslnou práci naší firmy Petrof. Mezi nejvzácnější kusy patří například jedno z prvních tří Petrofových křídel, vyrobené v roce 1867.

To jsou zástupkyně již páté generace Petrofů, která rozvíjí rodinné dědictví. Mají již následovníky?

Samozřejmě a jsem tomu velni rád. Ve firmě pracuje již šestá generace – vnučka Anička je obchodní ředitelkou a spolu se svým manželem jsou pro mou dceru Zuzana, která firmu řídí, velkou oporou.

Vaše rodinná firma je spojená s kvalitní rukodělnou prací, tradicí a kvalitou. Dá se i v tomto oboru inovovat?

Dá, a dokonce se musí. Máme vlastní vývoj a výzkum. Tón pianin i křídel, ač se to nezdá, podléhá módním trendům. Tyto věci se stále zdokonalují a zlepšují. A pianisti to oceňují.
Pro potřeby výzkumu jsme na začátku roku 1994 v areálu továrny Petrof zprovoznili jednu z prvních bezodrazových komor v České republice. Hlavní oblastí jejího využití je akustické měření s cílem dosáhnout dokonalé zvukové kvality našich nástrojů.

Nedílnou součástí výzkumné činnosti naší společnosti jsou klimatotechnologické komory. Využíváme je především pro kontrolu jakosti, klimatotechnologické zkoušky, kde je pozornost věnována vlivu klimatu na materiálové vlastnosti dřeva, povrchové úpravy a pevnost lepených spojů. Každý materiál, použitý při stavbě našich pian, podrobujeme velmi přísným zkouškám kvality. K tomu slouží právě tyto komory, které je dokážou vystavit extrémním podmínkám, simulovat stresové teplotní a vlhkostní stavy nebo urychlit proces stárnutí materiálů. Intenzivně spolupracujeme i s řadou odborných institucí, zejména univerzit a výzkumných ústavů.

Ale tradiční postupy a tradiční práce českých mistrů je při výrobě vašich koncertních křídel a pianin asi nezastupitelná.

Jistě -až 80 % výrobních operací tvoří ruční práce. Bez zkušených klavírnických mistrů, intonérů a ladičů by klavíry a pianina Petrof těžko byly tím, čím jsou - sotva by dosáhly takového mezinárodního věhlasu a pyšnily se svým charakteristickým romantickým zvukem, jehož si cení milovníci hudby po celém světě.
V naší továrně si zhruba 70 % všech dílů a součástí vyrábíme sami. Lišíme se tím od jiných výrobců pian, a co je důležitější, máme tak větší možnost ovlivnit a ohlídat kvalitu používaných komponentů. Díky tomu jsme v roce 2007 získali certifikát European Excellence dokládající evropský původ a nejvyšší kvalitu použitých materiálů. Od té doby je EEX jako pečeť součástí všech našich nástrojů.

Během procesu výroby prochází jednotlivé komponenty i celá piana několikanásobnou kontrolou kvality. Poslední, výstupní kontrola čeká pianino nebo klavír těsně před jeho zabalením a expedicí. Nástroje balíme do několika vrstev obalů tak, aby na své někdy i velmi dlouhé cestě do vašich domovů a koncertních sálů nemohly být poškozeny mechanicky ani vlhkostí prostředí.

Bolestí některých úspěšných podnikatelů někdy bývá tom, že se skvěle starají o firemní finance, ale na své osobní zapomínají. Jak tom u vás?

Řekl bych, že se snažím pečovat o své finance nyní, už jako důchodce v rámci svých možností. Nesnáším zbytečné rozhazování peněz, za komunistů nebylo co rozhazovat (byli jsme třídní nepřátelé). Po privatizaci a zrestituování firmy bylo další podnikání podmíněno státem – odkup 94% státního podniku, tedy obrovský dluh, který jsme donedávna spláceli. Výroba hudebních nástrojů je většinou rukodílná, individuální a tudíž není na velké zbohatnutí.

Petrof 3

Jak Vám s vašimi osobními financemi pomáhají odborníci Swiss Life Select?

A o své úspory vytvořené v rámci možností se starám právě s pomocí výborného pracovníka Swiss Life Select Ing. Kvačka.